Členové redakční rady:

v přípravě

Žáci pracují po vedením paní učitelky Světlany Orosiové.

Protidrogový vlak v Českém Těšíně

Na nádraží do Českého Těšína přijel netradiční vlak. Vlak, kterým by asi nikdo z nás nechtěl cestovat a který nás hodně překvapil. Věděli jsme jen to, že je to protidrogový vlak. Ale neuměli jsme si představit, co nás po vstupu do něj čeká. 

Postupně jsme prožívali příběh Petry a Marcela, mladých lidí, kteří se rozhodli brát drogy. Začalo to cigaretami, alkoholem...

Mezi sledováním příběhu jsme procházeli autentickým prostředím.

osudová havárie

vězení

vyšetřování

feťácké doupě

...

závěrečné zhodnocení

Jak celý vlak  zapůsobil na žáky 8. A? Přečtěte si sami:

"Byl to velmi silný zážitek. Jinak to snad ani napsat nejde. Moc se mi tam líbilo, bylo to poučné a moc doporučuji."

"Bylo to super a doufám, že to přesvědčí všechny, aby drogy nebrali. Já je doufám nikdy brát nemusím."

"Nejvíce se mi líbilo to reálné zpracování. Všechno bylo živé."

"Moc se mi líbily minifilmy. Prostředí bylo úžasné!"

"Myslím, že to bylo dobré, protože nás to provedlo celým postupem, co se děje, když bereme drogy."

"Bylo to smutné, ale zároveň fascinující a zábavné. Rozhodně bych se tam vrátila."

"Měla jsem strach o Petru i o Marcela. Myslím, že Marcel by měl šanci, kdyby šel s Petrou a malým."

"Moc se mi to líbilo. Bylo to hezky zpracované, super efekty. Vypadalo to tak opravdově! Těším se na další vlak. Po tomto programu jsem pevně rozhodnutá, co se svým životem udělám."

Další fotky zde

Zpracovala  Dana Bednářová

Protidrogový vlak z pohledu nás, žáků

V pátek 14. 10. 2016 jsme v našem městě, Českém Těšíně, navštívili Protidrogový vlak. Místo ani čas není důležité, důležitá je myšlenka tohoto projektu, kterou bez pochyb vlak měl. Jakmile jsme ho spatřili, působil na nás velmi nedobytným dojmem. Na první pohled se nám zdálo, že je pobitý ocelí, sahal přes celé nástupiště, a tak jsme byli zvědaví, co v něm najdeme. Nastoupili jsme do vlaku a ihned se nás ujal sympatický průvodce. Nejprve jsme se prokousali čísly, grafy, statistikami a vyplnili dotazníky, které každý z nás dostal, a za pár minut jsme už pokračovali i s průvodcem dál. Tam to začalo být velmi zajímavé. Byla tam místnost s pěti řadami svítících lavic, po stranách stěny zobrazující lidské tělo. Toho jsem si všimla, jakmile nás průvodce zavedl do následujícího vagónu. Čtyři malé televize, ze kterých k nám mluvila postava bez obličeje. Vyprávěla nám svůj příběh. Byl smutný, poučný a hodný k zamyšlení. Děj příběhu doprovázely praktické ukázky. Plátno se vysunulo nahoru a na nás čekala situace, ve které se postava v příběhu na okamžik ocitla. Takhle se střídal vagón po vagónu. Jedna z ukázek byla z prostředí, kde naše postava z filmu musela žít v době, kdy byla závislá na drogách, ztratila rodinu, příjmy a vše, co mělo nějakou hodnotu. Na konci vlaku jsme všichni zhodnotili tento projekt a rozloučili se s průvodcem podáním ruky a památkou v podobě reklamních předmětů. Po návratu zpět do školních lavic jsme se podělili o své dojmy a shodli se, že Protidrogový vlak byl určitě zajímavá akce a můžeme o ní říct pouze to nejlepší.

Tato místnost mě zaujala nejvíce. Je to takzvané doupě, kde někteří drogově závislí lidé bydlí. Na zdi jsem si všimla nápisu „freedom“ , což v češtině znamená svoboda, ale upřímně, mají snad tito lidé svobodu ?

Zuzana Dubová

Plánované akce žákovské rady:

- Pasování prvňáků v družině (říjen 2016)

- Drakiáda (říjen 2016) - družina

- Čertovský den, Mikuláš a vánoční jarmark (prosinec 2016)

- Valentýn (únor 2017)

- Den učitelů (březen 2017)

- Talenty

- Den otevřených dveří

- Dopravní soutěž – školní kolo (jaro 2017)

- Barevný den (červen 2017) aj.

                          

Členové žákovské rady

Třída	Jména
6. A	Vojtěch Brázda, Alex Pecha Jakub Kajzar, Veronika Böhmová
7. A	Klára Štefková Ondřej Frysz
7. B	Adéla Tomanová Nicolas Osička, Daniel Valentin Pecha
8. A	Zuzana Tomalová Gabriela Vozábová
8. B	Natálie Sikorová Dorota Konopková
9. A	Michaela Klimszová Klára Kajzarová, (Natálie Sikorová)
9. B	Veronika Spratková Adéla Šimandlová

Adaptační pobyt šesté třídy ZŠ Kontešinec ve Frýdlantu nad Ostravicí

Jen se letošní šesťáci rozkoukali v nové třídě, už odjížděli 6. 9. do Frýdlantu nad Ostravicí, a přesněji do RS Budoucnost v části Nová Ves. Přivítaly je čtyřlůžkové pokoje v renovovaném středisku a vůně běda. První den byl zároveň posledním, kdy pršelo – po celou dobu pobytu nám přálo krásné počasí a tak jsme mohli uskutečnit všechny plánované výšlapy a plně využít i báječný venkovní areál střediska. Díky příspěvku města Český Těšín jsme letošní adaptační pobyt mohli prodloužit na delší dobu, než bývají obvyklé tři dny. Letošní pobyt byl zvláštní nejen délkou, ale i tím, že ze dvou zápolících tříd se stala jedna, bylo třeba navázat kamarádské místo konkurenčních vztahů a poznat nové kamarády v neobvyklých situacích. Kooperativní a poznávací hry se v následujících dnech střídaly s tradičními i netradičními sportovními aktivitami, k rozcvičkám jsme využívali herní prvky v areálu, in-linovou dráhu, hřiště s umělým povrchem – přehazovanou, fotbal a badminton jsme hráli skoro každý den. Když už se sluníčka nabažili všichni, ocenili jsme i stinný altán a zastřešenou terasu, na kterou jsme mohli vyjít přímo z jídelny. Abychom si jen „nehráli“, několikrát přišly na řadu i výukové bloky matematiky p. uč. Kupkové, angličtiny p. uč. Bujokové a testík z češtiny. Hlavu jsme si potrápili i při pohádkovém kvízu a kvízu o Beskydech a jiných českých horách. Samozřejmě nechyběl karneval, který byl ve znamení EKO – modely musely být z přírodnin nebo recyklovatelných materiálů, několik skupin vytvořilo opravdu zdařilé modely, za které by se nemuseli stydět ani v Paříži. Malování masek i obličejů překvapivě zaujalo nejen holky a paní asistentka Niemczyková pak měla spoustu práce se štětci. A nebyl by to správný tělocvikář p. uč. Mikeska, kdyby nepřipravil několik adrenalinových her – Living colours se střelbou barvami na cíl, Desperáty s vyhledáváním lumpů podle popisu a Hmyzácké odpoledne, kdy jsme si vyzkoušeli, jak to ptáčci mají na jaře těžké s krmením nenasytných ptáčat.

Zatěžkávací zkouškou kondice byla vycházka k vodopádu Satiny a po zotavení následoval výstup na Lysou horu, výšlap jsme podnikli z Malenovic a vraceli se přes Ostravici. Po několika dnech jsme ještě vyšlápli z Trojanovic na Pustevny a mohli jsme sledovat stavební práce na obnově areálu staveb architekta Jurkoviče. Při výšlapech jsme si mohli užít krásné výhledy na Beskydy, ale sem tam i nějaké ostružiny a borůvky. Prokázali jsme také, že jsme zdatní kuchaři – v souboji holek a kluků o nejlepší guláš nakonec stejně zvítězil nejlepší kuchař, a to hlad. Naše kotlíkové guláše dokonce chutnaly i profesionálním kuchařům. Ti nás ten večer odměnili večerními palačinkami, které v žebříčku málem porazily i jinak nejoblíbenější smažák, velmi chutná byla i ostatní jídla, přestože se vždy našly mlsné jazýčky, kterým jídlo nebylo vhod. Aby vše proběhlo hladce, zdravotní stav účastníků kontrolovala a na bebínka lepila náplasti „zdravuška“ a v noci klidný spánek hlídala „večernice“. Každý večer jsme se nasmáli při „zprávičkách“, kde jsme na fotkách a videích samotných účastníků prošli celý den ještě jednou. Všechny zážitky jsme si psali do „cestovatelského pasu“, ale hlavně nám zůstaly v paměti. S krásně prožitým babím létem jsme se museli po deseti dnech rozloučit a z Budoucnosti se zase vrátit do současnosti školního roku.

Na závěr bychom chtěli poděkovat velmi vstřícnému personálu RS Budoucnost, účastníkům, organizátorům i garantům pobytu za hladký průběh celé akce. 

Karin Bujoková, ZŠ a MŠ Kontešinec

Koník

Dnes bych se chtěl s vámi podělit o můj osobní příběh, který se mi před lety stal.

Narodil jsem se do té nejlepší rodiny pod sluncem. Byl jsem hnědý arabský plnokrevník, který dostal jméno Bernie. Moje panička byla desetiletá Lucy. Lucy se časem stala mou nejlepší kamarádkou. Všechno jsme dělali společně. Každé ráno jsem čekal na to, až Lucy vejde do stáje a promluví na mě svým milým hláskem: „Ahoj Bernie.“ Pokaždé do stáje přicházela s výbornou náladou. Vždy mě objala a řekla: „Pojď, Bernie, pojedeme na vyjížďku.“ Venku jsme spolu dováděli jak to jen šlo, skákali jsme přes různé překážky, občas hráli i na honěnou. Jak si tak na to vzpomínám, tak vím, že pokaždé měla u sebe různé dobroty a já jen s chutí očichával její kapsy. Jak šel čas, oba dva jsme zestárli. Lucy se pomalu dostávala do toho zvláštního věku, myslím, že se tomu lidsky říká puberta. Moje nejlepší kamarádka měla už jiné záliby a koníčky, tudíž neměla moc času na mě, ale já jí to však nikdy nevyčítal. Jednou, když jsem se jen tak pásl, uslyšel jsem Lucyin hlas. Vycházel z kuchyně. Bavila se se svými rodiči. Mluvili o mně. Rodiče se Lucy ptali, zda má o mne ještě nějaký zájem. Cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy, když řekla, že mě má pořád ráda, ale nemá na mě čas. Potom se to stalo. Moje nejlepší přítelkyně řekla, že mě daruje. Hlasitě jsem zařehtal. Určitě mě slyšela, ale bohužel však za mnou nepřišla. Asi za měsíc si pro mne přišel nový majitel. Při loučení mi řekla jen tato slova: „Sbohem, Bernie.“ Najednou to bylo tady, byl jsem v cizím přívěsu a jel neznámo kam. Když jsme přijeli na určené místo, musím říct, že nic horšího jsem ještě neviděl. Bylo to tam odporné. Žádné pastviny, ani milý hlas. Měl jsem pocit, že je to jen hrozný sen, avšak nebyl. Ve stáji byl velký zápach, neměl jsem vodu ani seno. Můj nový majitel o mne nejevil nejmenší zájem. Postaral se o mě jen tehdy, když se mu to hodilo nebo když měl zrovna čas. Někdy se stalo, že jsem byl o hladu třeba i týden. Takhle to bylo ještě dva roky. Někdy jsem se ptal sám sebe. Proč já, kůň, který měl všeho dostatek, jsem skončil takhle? Jednoho slunného rána jsem se probudil a vedle mě zničehonic stála Lucy. Byl jsem už dost podvyživený a nutně jsem potřeboval pomoc zvěrolékaře. Bylo to se mnou až tak hrozné, že už jsem ani nevnímal svět kolem sebe. Pamatuji si, že Lucy plakala a s objetím se mi omlouvala. „Už tě nikdy nikomu nedám,“ řekla, „pojedeme domů, vše bude tak jako dřív.“ Nakonec měla pravdu, jeli jsme domů, já se vrátil do čisté stáje, postupně se léčil a zotavoval a jak řekla Lucy, vše bylo tak jako dřív.

Zuzana Dubová 9. A

Dnes to vyhraju...

Byl teplý letní večer, na stromech se nehnula ani větvička a za dveřmi od stodoly se právě zrodil jeden nový hříběcí život, byl to ten můj. Narodil jsem se jedné Kobyle. Byl jsem nohaté a ne moc pěkné hříbě. Rostl jsem, učil jsem se novým věcem a zvykal si na okolní svět. Ve stáji mě neměli zrovna v lásce snad proto, že jsem byl ošklivý anebo proto, že jsem neuměl nic výjimečného. Alespoň si to většina v mé blízkosti myslela. Po většinu času jsem jen tak postával vedle koryta a přemýšlel, co proti mně ostatní koně vlastně mají. Jednoho dne k nám do stáje začala chodit Lucka, dcera majitele ranče, která si mě z neznámých důvodů oblíbila. Začala se mnou trénovat. Každý den jsme běhali a snažili se překonat čas z předešlého dne. Za pár měsíců jsme byli nejlepší z ranče. Najednou se ke mně začali všichni chovat mile a přátelsky. Věděl jsem však, že je to pouze lež a přetvářka. Stále jsem měl jen jednu opravdovou kamarádku, Lucku. Za pár dní se konal Velký závod. Na ten se sjížděli koně snad ze všech zemí vůbec. Všude, kde se podíváte, tam uvidíte anglického plnokrevníka. Ve startovacích boxech jsem se cítil trochu těsně, ale s Luckou na hřbetě jsem se musel krotit. Zazněl pokyn ke startu a my vyrazili. Z počátku jsem se držel zadních příček, ale za třetí zatáčkou jsem vyrazil z plných sil. „Je pátý, čtvrtý, třetí, druhý!" Uslyšel jsem někde v dálce za sebou. Hlavou mi náhle proletěly vzpomínky na doby, kdy jsem byl ještě hříbě, vzpomněl jsem si na to, kdy mi všichni podkopávali kopyta, když jsem chtěl vyhrát závod v běhu s mým jediným soupeřem, větrem. „Dnes ho vyhraju."  A opravdu jsem předhonil i toho prvního koně a mým protivníkem nebyli soutěžící, ale ten, s kým jsem soutěžil již v mládí. Vyhrál jsem první místo! S Luckou jsme měli obrovskou radost a nejlepší na tom bylo to, že tohle nebyla naše poslední vyhraná soutěž. Tak jsem se z ošklivého hříběte zrodil v šampióna, o kterém se mluví jako o tom nejlepším.

Veronika Kuczerová  9. A